FC Baník Ostrava Mistr ligy 1976 | 1980 | 1981 | 2004
FC Baník Ostrava

Historie klubu

Založení v hostinci U dubu

Všechno začalo 8. září 1922 v hostinci U dubu, kde se několik desítek nadšenců rozhodlo založit fotbalový klub. Prezenční listina zůstala zachována i s podpisy těch, kteří začali psát historii SK Slezská. Byli to Adolf Míček, Petr Křižák, František Mruzek, Karel Aniol, Karel Gřivač, Rudolf Gřivač, Rudolf Krupa, Arnošt Haberkiewicz, Bedřich Duda, Jaroslav Horák, Josef Kaliberka, Miroslav Křižák, Leo Struminský, Erich Kludka, František Podešva,Rudolf Pstružina, Vilém Jünger, Karel Palička, Osvald Auda a Bohdan Krečmer.

U dubu se tehdy sešlo lidí víc, jenže řada z nich ještě nebyla plnoletá, a tak by jejich podpis ani nemohl být platný. Od začátku bylo jasné, že klub bude spíše chudobný, protože z dvaceti mužů,kteří se zvěčnili na prezenční listinu, bylo šestnáct horníků. I přesto tam ovšem všichni zakladatelé svým autogramem stvrdili stanovy klubu, v nichž bylo zaneseno, že za případné dluhy ručí svým nevelkým majetkem.

Zemský úřad v Opavě nejprve stanovy klubu neuznal. Pak ale posloužily za vzor zakládající listiny klubu SKMO, a proto až datum 14. října 1922 je považováno za právoplatný vznik SK Slezská Ostrava. V lednu nadcházejícího roku proběhla valná hromada a za člena Moravskoslezské župy byl klub přijat 4. února 1923. Na první dresy, kopačky a míče si během zimy vydělali hráči sami, kteří také uspořádali Mikulášskou zábavu a sportovní karneval.

SK Slezská se stal prvním klubem, který hrál na pravém břehu řeky Ostravice, a lákal celou řadu hráčů z jiných městských klubů,například z tehdy mocného Slovanu. Role organizátora, kronikáře,středního útočníka i v nouzových případech trenéra se ujal Jóža Dvořák. Z jeho záznamu je patrné, že první zápas odehrál SK Slezská na hřišti rezervy Slovanu Ostrava na Nové střelnici (zhruba na místě dnešní Nové radnice) 4. března 1923.

První střelec Jóža Dvořák

První gól mladého klubu dal symbolicky Jóža Dvořák v 5. minutě,domácí Slovan však otočil skóre utkání, které bylo pro tmu předčasně ukončeno. Sestava SK Slezská: Haberkiewicz – P. Křižák,F. Križák –Mojžíšek, Klein, Horák –Lach, Trojek, Dvořák, Pstružina,Mruzek. Jen tři utkání odehrálo mužstvo v dresech s červenobílými vertikálními pruhy, pak už se klubovými barvami staly modrá a bílá. Bílý dres se znakem klubu doplňovaly modré trenýrky.

SK Slezská byl po svém vzniku zařazen do nejnižší soutěže, což tehdy byla třetí třída. Ze šesti utkání ve své první sezóně klub jen jednou nezvítězil, a tak se hned dostal do vyšší soutěže. Ani nebylo znát, že všechny zápasy slezskoostravský klub odehrál na hřištích soupeřů, neboť neměl svůj stánek. Až v roce 1925 obecní zastupitelé povolili klubu pronájem pozemku na Kamenci, kde však nové hřiště vyhovovalo maximálně účasti v nižších soutěžích. A protože se SK Slezská dařilo, musel se problém řešit znovu. Sen v podobě postupu do divize se klubu splnil v roce 1934.

Novým domovem se pak na dlouhá léta stal pro slezskoostravský klub stadion Stará střelnice. Jenže SK Slezská nebyla mezi zájemci o hřiště sama. Na stejném hřišti chtěl hrát i německý klub Turnverien. Nakonec ale skutečně skromné a rozhodně ne moderní sportoviště připadlo Ostravanům. První utkání na škvárovém hřišti Staré střelnice hrál SK Slezská 12. srpna 1934 s DSV Troppau (Opava) s výsledkem 2:2.

Zájezd do Francie

Rok 1935 byl ve znamení prvního zájezdu klubu do vzdálenější ciziny. Manažer Singer z Vídně zajistil SK Slezská několik zápasů ve Francii, ovšem zájezd na jih skončil fiaskem. S Red Star Olympique Paříž prohrál klub 3:6, s AC Brestois 1:5, s Rennes 2:5 a RC Štrasburk 3:5. A k tomu povedený manažer vyinkasoval místo Slezské polovinu sjednané částky a zmizel. Výprava si tak musela půjčit peníze na návrat v bance. I tato příhoda ilustruje, že klub tehdy prožíval krušné chvíle, které však překonal.

A brzy se dostavil významný úspěch. SK Slezská tehdy posílil o zkušené hráče Steskala, Thiemela a Pospíšila. V prvním utkání sezóny 1935/1936 vyhrál nad SK Baťa 2:1, a když se díky vítězství 7:1 na hřišti Polonie Karviná tým dostal do čela tabulky, už je neopustil. Velký triumf v derby na hřišti Slovanu (4:0) vidělo dokonce 7 452 diváků. I když klubová kasa zela prázdnotou, do Ostravy přišel ze Slavie útočník Šimperský. Když na jaře asi patnáct stovek fanoušků Slezské vidělo remízu ve Zlíně 1:1, mohl tým čtyři kola před koncem divize slavit postup do kvalifikace o první ligu.

Postup, pád a válečný návrat

V ní nejprve SK Slezská jen remizoval s DFC Praha 0:0. Na hřišti Čechie Karlín sice klub prohrával 0:3, ale 11 tisíc diváků pak vidělo velký výkon Ostravanů, kteří duel nakonec dotáhli k remíze. Následovala výhra nad FTC Fiľakovo 4:1 a dvě remízy v Pardubicích 2:2 a na hřišti DFC Praha 1:1. Deset tisíc diváků pak jásalo po výhře 2:1 nad Karlínem, a i když pak přišla prohra stejným poměrem ve Fiľakovu, závěrečné vítězství nad Pardubicemi znamenalo první historický postup do nejvyšší soutěže. Na Staré střelnici u toho bylo 12 tisíc lidí.

Po dalších třech letech následoval znovu sestup do divize a z ní se SK Slezská dostala opět mezi elitu až ve válečné sezóně 1942/1943. Jenže další sezóna ani nezačala, protože se blížila fronta, a tak museli fanoušci fotbalu vzít zavděk jen přátelskými zápasy. Utkání Slezské se Slavií shlédlo neskutečných 33 tisíc diváků. Hosté i díky gólům Pepiho Bicana vyhráli 6:3.

Poválečná éra

Konec SK Slezská Ostrava

S koncem války se ulevilo nejen světu, ale i fotbalu. Slezská se držela v nejvyšší soutěži a zahrála si i se slavným CSKA Moskva,který brázdil Evropou a dva roky hájil neporazitelnost. I do Ostravy přijeli Rusové sebevědomě, jenže trenér Josef Kuchinka vzal ovečky na první předzápasové soustředění na Vlčinu a pak před 35 tisíci fanoušky zdolal Moskvany 4:3, když po dvou gólech dali Křižák a Pščolka. Rázem byl o Slezskou veliký zájem. Mužstvo vyrazilo do Francie i Alžírska, v době kolem únorového převratu pak pobývalo ve Švýcarsku a Belgii.

Po únoru 1948 a komunistickém puči musel i slezskoostravský klub vstoupit do některé z dříve vzniklých jednot. Z oblíbeného klubu se přes noc stal Sokol Trojice Slezská, který ale zároveň opustila řada opor. O rok později se už nehrála liga, nýbrž I. celostátní mistrovství. Ostravský klub v něm nesl jméno Závodní sokolská jednota OKD Trojice a ze soutěže na rok vypadl.

Někdejší Slezská se postupně konsolidovala. Přišel reprezentační brankář Morávek z Náchoda, vědět o sobě dal mladý odchovanec Wiecek. V roce 1952 se do názvu klubu dostal Baník a začala se psát další slavná éra klubu. O dva roky později pak přivedl trenér Jaroslav Šimonek mužstvo k premiérovému medailovému umístění v lize - Baník skončil druhý dva body za Spartou.

Poprvé v kolébce fotbalu

O pět let později se ostravský klub poprvé dostal i do kolébky fotbalu, do Anglie. Vyjednat zájezd nebylo v tehdejších poměrech vůbec snadné, byť už se u nás začaly organizovat tzv. velikonoční turnaje, kdy například na Staré střelnici hostovaly kluby jako Sparta Sarpsborg, Vasas Csepel, Portugesa Rio de Janeiro a další.

Na Ostrovech prohrál Baník v úvodním utkání v Liverpoolu s Evertonem 2:3, góly Wiecka na odvrácení porážky nestačily. Sestava Baníku: Benedikt – Reček, Michna, Jahoda – Ondračka, Crlík – Mikeska, Wiecek, Křižák, Míček, Sedláček. V Leedsu se celek nesrovnal s umělým osvětlením a prohrál 2:5, duel na hřišti třetiligového Millwall FC skončil 3:5 a s mužstvem Brighton Howe prohráli hosté 1:3.

Nad síly až Feyenoord

V roce 1959 se Baník dočkal nového stadionu. O stavbě stánku se více můžete dozvědět v sekci Stadion Bazaly. Podstatné však bylo,že se klub začal prosazovat i v evropských soutěžích. Tehdy se kromě Poháru mistrů hrál jen Rappanův pohár, ze kterého se o pár let později stal Interpohár. Hned ve druhém ročníku soutěže se Baník dostal až do semifinále.

Ve skupině se západoněmeckým Osnabrückem, Jenou z NDR a rakouským Grazerem AK ztratili Ostravané jen bod, ve čtvrtfinále pak vyhráli díky obratu ve druhé půli 3:2 na hřišti švédského Oergryte Göteborg. Na jaře roku 1962 je čekal jediný duel semifinále na trávníku nizozemského Feyenoordu Rotterdam. Jediný gól vstřelili domácí v poslední minutě, a tak se radovali z postupu. Sestava Baníku: Mokrohajský – Köhler, Daněk, Dvořák – Ondračka, Mikeska – Pospíchal, Wiecek, Sirý, Palivec, Valošek.

Podzimní král a sestup

V sezóně 1961/1962 také Baník poprvé v historii získal titul podzimního krále. Ze 13 duelů první poloviny sezóny prohrál jen s Duklou, vítězství nad Spartou (2:0) vidělo na Bazalech třicet tisíc fandů. Jenže na jaře tým selhal. Na vině možná bylo i nepovedené soustředění v Iráku, kam vyrazila výprava místo odvolaného zájezdu do Jižní Ameriky.

V Bagdádu se ale střílelo, a tak hráči ani neopouštěli hotel. K tomu všemu bylo třeba řešit generační problém, jenže to se zanedbalo. Výsledkem byl poslední klubový sestup historie v sezóně 1965/1966, kdy Michalík získal korunu Krále střelců, jenže Baník poslala do druhé ligy nečekaná remíza zachraňujících se Košic v posledním kole se Spartou, když výkon sudího byl dost podivný.

V nižší soutěži strávil slezskoostravský klub jenom rok. Návrat byl ale dost těžký, Baník musel zdolat silné Vítkovice i Košice. Nakonec se to však povedl postup i očekávaná ohromná obměna kádru. V dalším ročníku tým znovu musel až do konce bojovat o udržení,jenže už o rok později si omlazený celek vítězstvím v Československém poháru vybojoval účast v Poháru vítězů pohárů.

Vzhůru do pohárové Evropy

Premiéru v oficiálním evropském poháru si Baník připsal ještě v sezóně 1969/1970, byla to ale zkušenost s jepičím životem. Portugalská Vitoria Guimaraes vyhrála doma 1:0, slezský celek v odvetě náskok soupeře zlikvidoval, ovšem při závěrečném náporu inkasoval a to znamenalo smutný konec. V PVP o tři roky později vydrželo mužstvo o kolo déle. Po vyřazení Corku byl Baník blízko i zisku skalpu Magdeburku, jenže ani domácí vítězství 2:0 nestačilo. Na východě Německa v hodně divokém zápase zvítězil soupeř 3:0.

To už však signalizovalo, že se na Bazalech rodí silný tým. Trenér Tomáš Pospíchal přivedl Baník na čtvrté místo tabulky, což znamenalo start v Poháru UEFA. Na úvod si ostravský tým lehce poradil s Realem Sociedad San Sebastian, v dalším kole pak dokázal úspěšně zvládnout bitvy s FC Nantes. Ve Francii uhráli hosté hlavně díky gólmanu Michalíkovi nadějný výsledek 0:1, manko v odvetě pak smazal Klement. Stejný hráč zahodil poté penaltu, ale nakonec ještě své selhání napravil - v prodloužení druhou trefou v zápase poslal Baník do dalších bojů.

Souboje s italskou Neapolí ve 3. kole byly znovu v režii brankáře Michalíka. Pod Vesuvem pochytal i nemožné a Baník ze dvou útoků rozesmutnil 55 tisíc diváků. Domácí remíza 1:1 na sněhu už jen poslala Ostravany do souboje s Borussií Mönchengladbach. Německý tým však už byl nad síly nečekaného čtvrtfinalisty. Na Bazalech bylo vyprodáno, v hledišti se však dle očitých svědků tísnilo víc než ohlášených 32 tisíc fanoušků. Jediný gól dal hostující Bonhof a odveta se tak už na Bökelbergu hrála jen z povinnosti. Borussia zvítězila 3:1 a pak získala i pohárovou trofej. Sestava Baníku v domácím zápase s Borussií: Michalík – Knapp, Vojáček, Hudeček, Vojkůvka – Radimec (60. Kolečko), Slaný,Mička – Tondra, Klement, Albrecht.

První tituly

Premiérový titul

Další sezóna se nezačala vyvíjet moc dobře. Trenérovi Jiřímu Rubášovi se kádr vinou zranění skoro rozpadal pod rukama a 12. místo po podzimu dávalo tušit spíš boj o udržení než snění o návratech do pohárů. Jenže výhodou byla obrovská vyrovnanost ligy,zimní král Slovan byl o pouhé čtyři body úspěšnější než Ostravané.

O tom, že nakonec všechno dopadne jinak, rozhodlo prvních osm jarních kol. Baník v nich ani jednou neprohrál a tažení týmu zastavila v Edenu až Slavia. To už ovšem Rubášova družina nebyla k zastavení. Porazila VSS Košice (2:0), remizovala 1:1 v Jablonci, v klíčovém duelu zdolala Slovan (2:1) a stejným výsledkem uspěla i v Třinci.

Když Baník zdolal Žilinu 1:0 a v posledním duelu zvítězil i v Plzni (2:1), mohl slavit. K titulu mu pomohlo i vítězství Slovanu v posledním kole nad do té doby vedoucí Slavií. Zisk titulu přinesl Baníku nečekanou odměnu nejen v podobě účasti v Poháru mistrů, ale na Bazalech se představil i reprezentační výběr Brazílie.

Baník se postavil i Bayernu

V následující sezóně nevstoupil Baník do Poháru mistrů moc slavně. V norském Stavangeru prohrával s Vikingem 0:2, jenže pak snížil a tvrdě hrajícím Norům v odvetě nasázel dva góly, aniž by inkasoval. Los pak přisoudil Baníku soupeře z nejslavnějších. Bayern Mnichov. Na Bazaly se 20. října 1976 vtěsnalo znovu 32 tisíc fanoušků, aby viděli, jak si domácí poradí s hvězdami Maierem,Beckenbauerem, Müllerem, Hoenessem, Rummeniggem a dalšími.

Kdo čekal jasnou výhru hostů, zmýlil se. Němci utkání zřejmě trošičku podcenili a srdnatě bojujícímu Baníku podlehli 1:2, když se o góly postarali Lorenc s Ličkou. Gerd Müller se trefil až po přestávce, přesto Bayern porážka nemusela tolik mrzet. V odvetě vyhrál 5:0.

Bez triumfu, ale v semifinále

To už měl do Baníku nakročeno Evžen Hadamczik, který předtím slavil trenérské úspěchy v Opavě. V sezóně 1978/1979 však Ostravané přišli o titul opravdu smolně. O skóre skončila na prvním místě Dukla, protože Hadamczikův výběr v posledním kole pouze remizoval bez gólů na hřišti beznadějně posledního Prešova. I přesto to ale byl skvělý rok. V předešlé sezóně totiž mužstvo uspělo v Československém poháru, a tak si zajistilo start v Poháru vítězů pohárů.

Dvě nejtěsnější výhry nad Sportingem Lisabon nasměrovaly českého zástupce proti irskému Shamrocku Rovers, se kterým si Hadamczikův soubor poradil naprosto v klidu. Čtvrtfinále už ovšem nabídlo daleko obtížnější duel. Před zápasem v Magdeburku se navíc zranil gólman Michalík, a tak trenér Hadamczik sáhl po devětatřicetiletém Františku Schmuckerovi.

V Německu prohráli Ostravané 1:2, v odvetě však viděly Bazaly neskutečnou bitvu. Baník vedl 3:0 a málem už oslavoval, jenže pro německé týmy končí zápasy až 90. minutou. Magdeburk se trefil dvakrát, takže rázem bylo všechno jinak. Až dvě minuty před koncem se zdálky trefil Rygel a domácí se pak ubránili obrovskému tlaku soupeře. Baník byl díky tomu mezi čtyřmi nejlepšími kluby PVP.

A to nemuselo být vše, protože Fortuna Düsseldorf nebyla nepřekonatelným sokem. Jenže v Německu prohrál Baník 1:3, když neuhlídal útočníka Allofse. V odvetě ani 32 tisíc fanoušků zázrak nevidělo, Antalík sice v závěru zařídil výhru Baníku 2:1, ale to bylo málo.

S Hadamczikem dvakrát zlatí

I přes těžký los v sezóně 1979/1980 Baník od začátku razantně kráčel za titulem. Získal jej tentokrát s předstihem, v závěru soutěže už nebylo oč hrát. Pod Hadamczikem tým vzkvétal a byl těžko k poražení, zejména Bazaly se staly nedobytnou tvrzí. O mistru ligy se rozhodlo už čtyři kola před koncem, když Baník porazil Trenčín a pak remizoval v Plzni (1:1). Útočník Lička se stal Králem střelců,v ofenzivě se však tehdy prosazoval prakticky celý tým.

Tým s bronzovými medailisty z mistrovství Evropy 1980 i olympijských vítězů z Moskvy pak prožíval nejúspěšnější období v historii klubu. V lize sice Baník nevládl tak suverénně, přesto dokráčel pro obhajobu prvenství. V Poháru mistrů se prokousal úvodními dvěma koly přes Vestmannaeyjar a Dynamo Berlín, aby podruhé během krátké doby vyzval opěvovaný Bayern Mnichov.

Ve čtvrtfinále nastoupili hosté na mnichovském Olympijském stadionu silně oslabeni, přesto si neutrhli ostudu. Až díky přísné penaltě ze závěru utkání vyhrál favorit 2:0. Návštěva na Bazalech naposledy překročila třicetitisícovou hranici, ani 32 tisíc lístků nestačilo tehdejšímu zájmu. Zázrak se ale nekonal. Mnichovští fotbalisté neponechali nic náhodě a v krásném zápase si zaslouženě odvezli vítězství 4:2.

Novodobé dějiny

Pomalý ústup ze slávy

Trenér Hadamczik dobře věděl, že jedna generace končí a je nutné hledat nástupce. Začal pracovat na vytvoření velké mládežnické základny, ze které Baník čerpá dodnes. V sezóně 1981/1982 už ostravský soubor nedosáhl na třetí titul v řadě, navíc i v Poháru mistrů pobyl jenom chvíli. Sice si na úvod poradil s Ferencvárosem Budapešť a po vítězství 3:1 nad CZ Bělehrad už si pomalu vybíral soupeř pro další kolo, ovšem v hektické atmosféře před 80 tisíci fanoušky v Bělehradu se zrodilo domácí vítězství 3:0, které Baník poslalo ze hry. V dalším ročníku Poháru UEFA ztroskotal tým ve druhém kole na španělské Valencii.

Kouč Hadamczik se přesunul do pozice šéftrenéra, ale v září 1984 tragicky zesnul. Jeho nástupci už na úspěšné roky nenavázali. Baník se ještě dokázal dostat do pohárů, ale končil hodně brzy. V sezóně 1983/1984 po vyřazení kodaňského BK nestačil ostravský celek na Anderlecht Brusel, o rok později jej vyřadil hned v prvním kole Poháru UEFA rakouský LASK Linec. Na Bazalech se objevily i Dynamo Kyjev a Aston Villa, jenže skalp silného protivníka už Baník nezískal. Týmu se povedlo ještě dvakrát dosáhnout na druhou příčku v ligové tabulce, pak ale začal pád do ligového průměru.

Od pohárových plánů ke krizi

Na dlouho dobu poslední úspěch zažili fanoušci Baníku v sezóně 1990/1991. Tehdy tým vedený trenérem Jaroslavem Gürtlerem zdolal ve finále Českého poháru České Budějovice a zvládl i prestižní duel se Spartakem Trnava ve finále Československého poháru ve Frýdku-Místku. Po jasné výhře 6:1 se tým probojoval do pohárové Evropy.

Baník přešel přes dánské BK Odense, jenže pak už mužstvu nebyla nic platná ani výhra v Istanbulu nad Galatasaray 1:0. I když se také v odvetě znovu trefil Ollender, soupeř dal dvě branky a na dlouhá léta vyřadil ostravský celek z prestižních soutěží Starého kontinentu. Klub se trápil i v nejvyšší soutěži. Pravidelně si dal za cíl účast v pohárech, jenže většinou už po podzimu bývalo jasné,že vize zůstane nenaplněna.

V roce 1995 vznikla akciová společnost FC Baník Ostrava, kterou vytvořily občanské sdružení FC Baník Ostrava, OKD, MCHZ a Pivovar Radegast. Brzy se však dostavily velké ekonomické problémy a klub poté stabilizoval až příchod nových majitelů Aloise Hadamczika,bratra někdejšího trenéra Evžena, a Petra Lamicha. Ti se ovšem nejprve museli vypořádat s dluhy z minulosti a v sezóně 2000/2001 mohli být všichni rádi, že po 35 letech klub nesestoupil do druhé ligy. Bylo z toho čtrnácté místo a odraz k lepší budoucnosti.

Záchrana a změny majitele

Hadamczik s Lamichem klub postavili na nohy. Do tehdy ekonomicky silné ciziny prodali Jankulovského a hlavně Baroše, jehož přestup znamenal finanční stabilizaci klubu. Když v lednu 2003 koupil 75 procent akcií sportovní byznysmen Tomáš Petera pro nového majoritního vlastníka, bývalého tenistu Daniela Vacka, nikdo netušil, že se tímto krokem Baník znovu vrací na výsluní.

Majitel Vacek se nechal slyšet, že chce do tří let titul, ovšem fanoušci už byli vůči sebevědomým prohlášením za minulá léta imunní. Přesto vyslyšeli výzvu klubu a na jaře 2003 při utkání se Spartou (3:2) po letech znovu téměř vyprodali Bazaly. V mrazivém odpoledni se na stadionu sešlo 17 200 diváků. Zlom nastal 5. května 2003 při utkání na Strahově se Slavií. Baník prohrál 0:7, ale jak ukázal pozdější vývoj, jenom tím potvrdil, že z největších porážek se rodí nejslavnější vítězství.

Nečekaný triumf

O rok později už tým vedený trenérem Františkem Komňackým naprosto senzačně a nečekaně slavil titul. Parta kolem Látala,Heinze, Bolfa, Slončíka, Laštůvky, Pospěcha, Matušoviče a dalších začala skvěle sezónu 2003/2004 a Ostravsko zachvátila fotbalová euforie. Čtyřikrát během podzimu se na Bazaly vydalo přes 16 tisíc fanoušků, do Prahy na zápas se Spartou (1:1) jelo dokonce přes čtyři tisíce příznivců „Baníčku“.

Klubová hymna zněla prakticky na každém rohu. Baník pak zvládl i start do jarní části ligy a brzy bylo jasné, že titul už mu nikdo nesebere. Slavit se mohlo po vítězství v předposledním kole v Olomouci (1:0). Tým se dostal i do finále Poháru ČMFS, kde nestačil na Spartu, ale to už Ostrava žila startem v předkole Ligy mistrů.

Jenže v létě prošel kádr řadou změn a navíc Bayer Leverkusen se ukázal být příliš silným soupeřem. Opadla i divácká euforie. V prvním zápase předkola „milionářské“ soutěže sice Baník nehrál špatně, ale zahodil šance a udělal hrubé chyby v obraně, takže po porážce 0:5 byl v podstatě už před odvetou vyřazen. Tým se posunul ještě do Poháru UEFA, kde si s ním však bez problémů poradil anglický Middlesbrough.

Nizozemské pohárové střízlivění

V týmu začaly vyvěrat problémy, a tak došlo ke změně trenéra. Pod Jozefem Jarabinským dokázal ještě v sezóně 2004/2005 vyhrát Baník finálový duel Poháru ČMFS v Olomouci nad Slováckem 2:1, jenže i v nadcházející sezóně se rozloučil s Pohárem UEFA velice rychle. Po výhře 2:0 nad nizozemským Heerenveenem se zdála být pozice týmu nadějná. Mužstvo navíc už pod novým koučem Pavlem Hapalem zvítězilo po letech na Letné nad Spartou (2:0).

Jenže odveta v Nizozemsku dopadla prachbídně. Heerenveen zvítězil 5:0 a postoupil do dalších bojů. Baník po podivné sezóně v dalším finále Poháru ČMFS nezvládl po bezbrankovém výsledku penaltový rozstřel se Spartou. V další sezóně byl tým pohárovým příčkám na hony vzdálen, jarní část ročníku 2006/2007 však ukázala,že by se na Bazalech mohla tvořit nová generace úspěšných fotbalistů.

A to se také povedlo. V další sezóně mužstvo posílil z ciziny se vracející útočník Václav Svěrkoš a stal se tahounem k dalšímu úspěchu. Pod vedením kouče Karla Večeři obsadil Baník i díky dalšímu vítězství na trávníku věčného rivala Sparty konečné 3. místo, což opět znamenalo postup do Poháru UEFA.

Spartak měl víc štěstí

V předkole tým podlehl doma smolným vlastním gólem Spartaku Moskva 0:1, obrovský favorit z Ruska se prosadil jako první i v odvetě na stadionu v Lužnikách, ovšem Baníku se podařilo srovnat a třikrát pak hosté nastřelili břevno. Spartak ovšem remízu i přes veliký tlak soupeře udržel a s odřenýma ušima se protlačil do základní skupiny soutěže.

To už dres Baníku oblékal i bývalý reprezentant Tomáš Galásek,ovšem po podzimu třetí tým ligové tabulky nečekaně opustil, když neodolal lákání bundesligového Mönchengladbachu. Do francouzského Sochaux odešel i Svěrkoš a na jaře tým výrazně strádal. Propadák poté vyvrcholil odvoláním kouče a tristní bilancí, kdy Baník na jaře jen dvakrát poznal chuť výhry. V létě pak oznámil Tomáš Petera, že uplatnil opci na odkoupení akcí klubu od Daniela Vacka a stal se většinovým vlastníkem akciové společnosti FC Baník Ostrava.

Další pohárová exkurze

Jenže sezóna 2009/10, to už bylo zase úplně něco jiného. Do klubu přišel skoro neznámý kouč, kladenský rodák a někdejší gólman Sparty Miroslav Koubek, a děly se divy. Tým se dal nečekaně rychle dohromady a rázem míchal kartami v popředí tabulky. Přispěly k tomu rovněž – na ostravské poměry – dost nezvyklé posily. Fernando Neves z Kapverd se stal prvním Afričanem v dějinách klubu, který nastoupil v Gambrinus lize, asijský kontinent pak zase jedinou odehranou minutou zastoupil Korejec Lee Hyung Sang.

V zimě pak přišel na Bazaly talentovaný mladíček Matěj Vydra a osa týmu kolem Maria Ličky až do konce ligy válčila o titul. Mistrovskou naději ale v předposledním kole vzdálilo Táborského vyrovnání v 90. minutě střetnutí Baníku s Mladou Boleslaví (2:2), a bezbranková remíza v Příbrami definitivně znamenala konečné 3. místo za Spartou a Jabloncem.

Pomyslný bronz znamenal pro další sezónu dva nové úhly pohledu – jednak se zvýšil zájem o hráče Baníku, a vedení klubu mohlo také vyhlížet los Poháru UEFA. Do Gruzie k utkání s WIT Georgia už s týmem necestovali Tomáš Mičola a Mario Lička (oba Brest / Francie)a Matěj Vydra (Udine / Itálie), naopak do kádru přišla spousta nováčků, především z Příbrami. Přes slabé Gruzínce ještě Koubkova družina přešla, ale běloruský celek Dněpr Mogilev už byl nad síly nesehraného mužstva.

Třikrát těsně nad ponorem

Nešťastné vyřazení dostalo tým do krize, kterou umocnil nezdar v domácím poháru na hřišti divizního Slavičína. Po sérii neúspěchů musel opustit realizační tým kouč Koubek, a jeho místo zaujal dočasně triumvirát Verner Lička, Bohumil Páník, Pavel Malura, když se už čekalo na vyvázání trenéra Karola Marka ze smlouvy v Banské Bystrici. Slovenský kouč naskočil na poslední dvě podzimní kola,kdy Baník výrazně nakročil k záchraně, ale jaro bylo znovu nevýrazné. Pokažená sezóna skončila 14. místem v lize.

Bohužel výsledkový propad šel ruku v ruce s ekonomickými problémy, a tak Baník prožíval nesmírně těžkou sezónu i v dalším roce. Hned po prvním kole a domácí porážce s Teplicemi skončil na lavičce Karol Marko, jeho místo zaujal Pavel Malura. Tým se zvedal pomalu a bylo jasné, že Baník čeká tuhý boj o udržení. Nakonec vše dobře dopadlo, ale tým se zachraňoval až úplně v posledním kole. To už lavičce vládl Radek Látal, který osm kol před koncem vystřídal odvolaného Maluru. Přesto jednu z nejpodstatnějších změn v sezóně 2011/2012 klub přece jen zaznamenal - v únoru po devíti letech skončila baníkovská éra Tomáše Petery, od něhož odkoupili hlavní balík akcií Libor Adámek, vlastník společnosti SMK Reality Invest,a Petr Šafarčík, majitel firmy PAM market. Začal velký projekt „Zachraňme Baníček!!!“

Ani v soutěžním ročníku 2012/2013 se Baník nevyhnul problémům. Vedle sportovních nezdarů klub tížily i obrovské dluhy. Na konci října došlo ke střídání stráží na lavičce FCB, Radka Látala nahradil Martin Pulpit. Látalovi se stala osudnou série devíti zápasů bez výhry, po níž Baník klesl na poslední místo v tabulce první ligy. Baníku dodal v zimní přestávce potřebný impuls nečekaný návrat úspěšného odchovance Milana Baroše. Slavný útočník se stal symbolem jarní cesty za záchranou prvoligové příslušnosti i samotné existence klubu. Kritické momenty Baník zvládl. 20. května 2013 ostravští zastupitelé schválili odkup nemovitostí a pozemků na Bazalech, čímž odvrátili zánik Baníku Ostrava. O týden později se modrobílí definitivně zachránili v Gambrinus lize, když potřetí v řadě obsadili čtrnácté místo.

Pád po padesáti letech

Období finančních problémů ovšem stěží mohlo skončit jinak. Do sezony 2015/16, kterou už Baník z důvodu nevyhovujícího stavu domovského stánku na Bazalech musel zahájit na Městském stadionu, mladý tým bez adekvátního doplnění vstoupil katastrofálně - na podzim uhrál jen pouhé čtyři body a už v polovině soutěže bylo takřka jisté, že nic jiného než sestup ho po 50 letech nemůže potkat. V zimní přestávce byl k týmu angažován zkušený kouč Vlastimil Petržela, který s omlazeným týmem na zázrak ani nepomýšlel a alespoň odvrátil hrozbu bodového antirekordu Lázní Bohdaneč. 

Důležitější změnou byl v lednu 2016 ale kapitálový vstup nového vlastníka Václava Brabce. V pátek 8. ledna 2016 jeho společnost Pro Fotbal Property SE odkoupila podíl 95 % akcií od Petra Šafarčíka a o několik dnů později se mu podařilo získat i zbylých pět procent od občanského sdružení TJ FC Baník Ostrava, čímž se stal stoprocentním majitelem. 

Baník po sestupu v létě 2016 od základu přebudoval kádr a zásluhou nového vlastníka finančně stabilizovaný klub od prvního kola kráčel za splněním cíle rychlého návrat do první ligy. Vynikající sezonu však měla i Opava, která skvělým finišem ukrajovala až sedmibodovou  ztrátu. Boj o druhé postupové místo za suverénní Olomoucí tak rozlousklo až závěrečné kolo sezony 2016/17 - Baník na vyprodaném Městském stadionu porazil Znojmo 3:0 a se ziskem 64 bodů o jediný bod uhájil druhé postupové místo před Slezským FC. "Král byl zpět", parafrázovali návrat baníkovců mezi elitu fanoušci.

Twitter